Stalo se to tři dny po mé zkoušce z anči, tj. 24.ledna 2008. Pokoušel jsem se tehdy v noci učit na další zkoušku. Nemohl jsem vůbec usnout. Tak jsem si šel ven zaběhat. Protože byla docela zima, běhal jsem jen asi čtvrthodinku. Potom jsem se procházel modle se. (Pozn.: To je přechodník). A jak jsem se tuhle procházel modle se, blížil jsem se k boku zaparkovaného policejního auta s rozsvícenými reflektory, v němž seděli dva rozvalení policajti. Změnil jsem směr. Byl to zvláštní pocit, jít takhle pozdě v noci přímo před policejním autem, které mi přímo na záda svítilo reflektory. Po 20 metrech najednou jeden z nich hlasitě zvolal: "Mladý pane, pojďte k nám!" Šel jsem s bázní k nim. Chtěli po mě občanku. Neměl jsem ji. Vymlouval jsem se, že jsem si šel jen zaběhat a že jim ji klidně přinesu, když chvíli počkají. Ptali se mě, jak se jmenuju, co tady v Brně dělám apod, na datum narození, na rodné číslo a na takové ty blbosti a úplně nakonec na rodné příjmení mé mamky. Nahlásili to do vysílačky. Za nějakou chvíli se ozvalo zachrčení a hlasitý operátorčin hlas: "Celostátně hledaný je Josef Machálek, ročník 1986". Děkoval jsem Prozřetelnosti, že jsem se nenarodil jako Josef Machálek, ročník 1986. Nějakou dobu jsem se s nimi bavil o sobě a o nich. Namátkové kontroly totožností lidí jsou takhle pozdě v noci prý normální. Dovolil jsem si poznámku, jak se změnily časy od časů povídek Karla Čapka: Tehdy strážníci nedělali obchůzky v autě, nýbrž chodili pěšky. Oni na to, že s tím nic nenadělají, že bohužel musí. Já jsem bohužel musel na malou, tak jsem se s nimi rozloučil.
Po propuštění jsem měl v sobě takovou zvláštní euforii. Šel jsem na privát. Jakmile jsem viděl spolubydlu ležícího v posteli, tak jsem začal hlasitě vyprávět, co se mi právě stalo. On nato: "Je půl čtvrtý ráno, vole! Chceš, abych na tebe zavolal policajty?"
Pěkná historka!
Jj, to mám podobný. Vždycky když mě zavolali na fízlárnu nebo si i za mnou došli, tak mě nakonec museli zas pustit (i když jednou teda to bylo těsný :-) To má pak člověk fakt pocit převahy, a proto často udělá nějakou chybu na kterou ho pak dostanou. Myslím tedy, že určitá pokora je i v jednání s policajty na místě. Ale hlavně to chce myslet alespoň o 3 tahy dopředu. A nepodepisovat v protokolu nic, než pouze to, co jsem chtěl říct.
to solipso: Ono tehdy téměř o nic nešlo. Ti policajti se nudili, tak si řekli, že mě požádají o OP. Byli velmi sympatičtí a hodní. Jinak máš pravdu, že s policajty se musí jednat rozvážně.
Jo, to oni umí, být sympatičtí a hodní. Tím tě ukolíbaj a maj tě. Začne to náhodonou kontrolou OP, a za půl hodinky už tě ten nejsympatičtější z nich zamyká v cele předběžného zadržení. Je potřeba být ve střehu a mluvit velmi, velmi pomalu a každou promluvu důkladně a kriticky promyslet ve všech možných kontextech.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.